Od 12. Století se tu formovala podle dostupné literatury jakási drobná knížectví-muangy. Ta byla v roce 1353 sjednocena v tzv. Království milionu slonů a bílého slunečníku, a to pod vedením Fa Nguma. V té době již byl na území Laosu vyznáván budhismus. Od khmérských spojenců přijal Fa Ngum sošku Budhy zvanou Pha Bang, po níž pojmenoval i své sídelní město Luang Pha Bang (Luang Pra Bang), což znamená v překladu něco jako Královská velká svatá socha. Roku 1545 bylo hlavní město přesunuto do Vientianu, což pro změnu prý znamená Santalová palisáda. Roku 1694 se rozpadl do té doby vcelku jednotný stát na tři celky: Luang Pha bang, Vientiane a Čampasak. Všechny postupně upadli do područí svých sousedů, Thajska a Vietnamu.

V 19. Století v souvislosti s rozšiřováním území francouzské kolonie Indočíny podnikli Francouzi průzkumnou výpravu po Mekongu směrem na sever. Více méně lstí se dostali na území ovládané v té době Thajskem a pak ho porazili a vytlačili vojenským konfliktem. Francie ponechala formální existenci Luangphabangské monarchie, prostřednictvím níž pak území ovládala. Území bylo součástí Indočínské federace, kterou řídil generální guvernér. Kromě krátké epizody japonské nadvlády za druhé světové války stojí za zmínku v tomto krátkém historickém exkurzu ještě kobercové bombardování severovýchodního Laosu Američany v souvislosti s válkou ve Vietnamu. Laos se tak stal nejbombardovanější zemí světa. Tři miliony tun bomb, které spadly na Laos, je více než kolik Američani svrhli za celou druhou světovou válku, a to kamkoliv. V roce 1954 získal Laos nezávislost na Francii a v roce 1975 definitivně zvítězili v Laosu komunisti. Monarchie tak definitivně skončila. Nejprve byl budhismus v zemi potírán, pak ale nastalo uvolnění, které bylo korunováno obdobou perestrojky. Od poloviny devadesátých let se navíc začal i Laos otevírat světu. Padli vnitrostátní hranice a cizincům byl umožněn v podstatě neomezený pohyb. Dnes Laos směřuje obdobnou cestou jako Čína, v zemi sice stále vládne jedna strana, ale stále více se vydává kapitalistickým směrem.

Převážná většina území Laosu je pokryto horami či náhorními plošinami a je zalesněno. Výjimkou jsou jen menší náplavové nížiny v okolí Vientiane a Savannakhetu, které tvoří ale jen 5% území. Pohoří jsou většinou žulová, břidlicová a vápencová.

Na severu směřují hřebeny převážně ze severovýchodu na jihozápad. Známou náhorní plošinou ve střední části severního Laosu je Planina džbánů nazvaná podle zde se nacházejících velkých kamenných nádob, jejichž původ je nejasný. Planina džbánů je obklopena pohořím Tranninh, v němž je nejvyšší hora Laosu Phoubia o výšce 2817 m.n.m..

Ve střední části Laosu hřebeny hor směřují povětšinou od severozápadu na jihovýchod, když hlavním masivem tu je pohoří Sai Phu Luong, ve Vietnamu nazývané Truong Son a francouzskými kolonizátory pojmenované Annamské Kordiliéry. Toto pohoří vždy tvořilo předěl mezi indickým a čínským vlivem. Směrem k jihu se toto pohoří snižuje.

Dále na jih se pak nachází Bolovenská náhorní plošina. Zcela na jihu na hranicích s Kambodžou jsou hory i vulkanického původu.

Značná část hranice s Thajskem je tvořena řekou Mekong. Jedinou provincií, která leží od Mekongu na západ je provincie Sainyabuli. Mekong protéká územím Laosu v délce 1850 km. Na jih od Savannakhetu leží na Mekongu říční prahy bránící lodní dopravě. Řeka tu je široká už více než 1 km. Nejvýznamnějšími přítoky Mekongu jsou Nam Ngum, Nam Ou a Nam Tha - všechny v severní části země, na jihu je to Se Kong.

Laos leží v monzunové oblasti. Období dešťů trvá od května do října. V zimě bývá v severním Laosu, přestože se jedná o tropy, poměrně chladno, když průměrná zimní teplota je pouze 15 stupňů Celsia.